2.deň - 15. X. 2005-Sobota
Malacky - Lanžhot - Pasohlávky

Ráno dávame bicykle na strechu auta. Moravu ideme zdolať síce na bicykloch, ale trocha si k tomu napomáhame autom. Pri malackej Synagóge už čaká druhá časť skupinky. Ráno je sychravo, zima, hmla. Aj napriek tomu sa trojica cyklistov rozhodla cestu prejsť celú po vlastnej osi. Radoslav, Marcel a Patrik. Do miesta nášho dočasného prechodného bydliska, obce Pasohlávky prichádzame už "nabalení" s burčiakom od poc/čestných predajcov. Na naše prekvapenie, trojica "osičov" prichádza približne 30 minút po nás. Rozkladáme sa v prenajatých chatkách a pripravujeme sa na dnešný cyklovýlet. Vonku je zima a ešte raz zima a hmla schovávajúca celý horizont. Našťastie svieti slniečko, ktré troch zohrieva okolie. Vyrážame, je nás dvanásť. Nachádzame sa v chránenej prírodnej rezervácii Pálava.Pálava byla vyhlášena za CHKO v roce 1976, o 10 let později byla uznána za kulturní dědiství UNESCO. Na území této oblasti se nachází nespočet přírodních a kulturních krás. Mezi ně rozhodně patří krásná města Lednice a Valtice se svým zámeckým areálem, Mikulov, dále pak přírodní krásy od bílých pálavských skal, přes rozkvetlé stepi až po největší rybník Moravy Nesyt. Od kempu sa napájame podľa zeleného cykloznačenia na hrádzu Novomlýnských nádží. Bicyklujeme povedľa Strednej nádrže - Věstonickej. Povrch cyklochodníka je dosť rozbitý. Na mnohých miestach sú "pozostatky" po stĺpoch, či takom niečom. Škoda hmly, ktorá nie a nie rozplynúť sa. Takto sme ochudobnení o krásne pohľady z kopčeka, na ktorý sme vyšliapali po poľnej ceste. Prichádzame už po asfaltke do Strachotína. Po hrádzy, ktorá oddeľuje strednú nádrž od dolnej, Novomlýnskej vstupujeme do obce Dolní Věstonice. V době Velké Moravy se zde usídlili Slované. Brod na důležité obchodní stezce byl po zániku Velkomoravské říše chráněn malým hradiskem s mohutným valovým opevněním. Zbytky valu a půdorys kostela, který zde stával až do počátku 13. století, se nacházejí na severním okraji obce. První písemná zmínka o obci (in Wistanicz) se objevuje v roce 1312. Ve 13. století se v původně slovanské osadě objevili první němečtí kolonisté, jejichž etnikum postupně převládlo. Roku 1460 povýšil král Jiří Poděbradský ves na městečko s právem trhu. V r.1619 se zde konala významná bitva moravských stavů s císařskými vojsky, v níž Moravané porazili Dampierrovo vojsko. V šestnáctém století se zde usadili novokřtěnci - habáni. Mlýn v obci, vybudovaný v roce 1575, byl jejich dílem a patřil ke třem největším na Moravě. Vyhořel v roce 1906. Habánské náměstí, tzv. Husí plácek, patří k největším zvláštnostem mikulovské vinařské oblasti. Habánské vinné sklepy zde tvoří celé náměstíčko. Tak, a tu majú slávnu Věstonickú Venušu. V roce 1925 byla na poli rolníka Hebauera objevena Věstonická Venuše. Nález přibližně 11 centimetrů vysoké sošky Věstonické Venuše, který učinil profesor Karel Absolon při archeologických výzkumech v roce 1925, proslavil malou obec po celém světě. Dolní Věstonice se staly symbolem nejvýznamnějšího t ábořiště člověka na Zemi v době ledové a místem vzniku nejstarších uměleckých tradic lidstva. Vždyť právě zde byl učiněn nález nejstarší tkané textilie či keramiky z pálené hlíny a popela. V Dolních Věstoniciach je archeologické múzeum s touto hlinenou pani a jej peknými tvarmi. Do cesty sa nám však potavila nástraha v podaní burčiaku. Neviem dodnes, či to bol ťah majiteľa nádoby s týmto mokom, alebo to bola pravda. Ale presvedčil nás, že múzeum je už zavreté. S radosťou sa teda dávame na degustáciu bieleho ale aj červeného burčiaku. Domáci nám poradili návštevu zrúcaniny hradu Děvičky, ktorý sa týči nad našimy hlavamy. Pôjdeme po červenej turistickej značke. Kopec to bol teda poriadny. Mňa nikdy nepotešia značky "Zákaz bicyklovania". Tu nás privítala hneď pri vstupe do lesa. Po ceste stretávame množstvo ľudí, ale pri ceste do kopca predsa neohrozujeme nikoho. A reči o tom, že dezén pneumatík bicyklov poškodzuje pôdu a spôsobuje eróziu sa mi tiež nezdá. Ale značke sme učinili zadosť, sklon kopca bol totiž čoraz väčší a preto sa väčšina z nás rozhodla tlačiť. Jedine Edo to vytiahol s bicyklom skoro pod hrad. Hore pri zrúcanine sme sa rozdelili na dve skupinky, jedna išla na prehliadku, zatiaľ čo druhá trávila čas pri bicykloch. Srandista Radoslav opäť sypal vtipy z rukáva, tentoraz pod zrúcaninou hradu Děvičky. Je dobrý. Jedna z povestí hovorí o období dávno pred tým, keď tu stál murovaný hrad: Stál tu opevnený hrádok s pohanským obetiskom. Jeho vladárkou bola mocná a bojovná Mája so svojou družinou dobre vycvičených mladých a krásnych bojovníčok. Nikto ich nevedel poraziť. Až múdry Svätopluk prišiel s myšlienkou, ktorej mladé ženy neodolali. Ponúkol každej príťažlivého ženícha a vládkyňa Mája ostala bez svojej družiny. Dobiť hrádok a zrovnať ho so zemou už nebol teda problém. Keď tu o po dlhom čase postavili murovaný hrad, dali mu meno po bojovných moravských amazonkách - Děvičky. Výrazná a zdaleka viditelná zřícenina gotického hradu ze 13. stol. na konci hlavního hřebene Pálavy. Nezaručená zpráva Pulkavovy Kroniky české hovoří k r. 1246 o zajetí zdejšího kastelána, purkrabího Crha, Rakušany. Mučením se jej marně snažili přimět k vydání hradu. Jinde se Děvičky připomínají r. 1222 jako strážný zeměpanský hrad. Typ hradu s plášťovou zdí se však na Moravě objevuje až koncem 13. stol., takže přesná doba založení zůstává nejistá. Nejstarší zprávy se nejspíše vztahovaly k předchůdci hradu v Mikulově a Děvičky vznikly až na konci 13. nebo na poč. 14. stol. Na konci 16. stol. hrad upravován, za hojného využití cihlového a smíšeného zdiva. Při posledním náporu Švédů v r. 1645 obsadila hrad jejich posádka, před opuštěním jej vydrancovala a snad i zapálila. Provizorní opravy dovolily jen pobyt hlídače a hlásného, jehož povinností bylo obhlížet okolí a zvonem ve věži hlásit vypuknutí požáru nebo blížící se bouři. V pol. 18. stol. Byl hrad opuštěn definitivně. Jedna z pověstí vypráví o tatarské princezně, která se na svém putování křesťanským světem dostala až na Děvičky, kde byla vlídně přijata. Krásná roucha a bohatství však nedala spát hradnímu pánu, jenž za bouřlivé noci vnikl se svými pacholky do princezniny ložnice a zavraždil dívku, obě komorné i psa, jenž se postavil na jejich obranu, a mrtvá těla nechal svrhnout ze skály. Za ranního šera však hrůzou zešílel: uviděl zkamenělá těla zavražděných, kterak vztyčena na skalním útesu výhrůžně hledí k hradu. Podnes tam lze prý spatřit ve skále čtyři postavy. Pri prehliadke zrúcaniny, "prechodení" všetkých skrytých miestností sa konečne rozplynula aj hmla, ktorá bránila výhľadu. Naskytol sa nám nádherný výhľad do ďaleka, novomlýnské nádrže sme mali ako na dlani, hrádzu po ktorej sme prichádzali tvoril len úzky "ľudský vlas". Tu si musí každý uvedomiť, aké je dôležité žiť v slúlade s prírodou, okolím. Následný zjazd bol veľmi náročný, hlavne technicky. Popadané jesenné lístie skrývalo rôzne prekvapenia. Ľuďom ktorí smerovali ku zrúcanine sa veľmi nepáčilo naše "spúšťanie" sa. Ale stále si myslím, že to je o vzájomnej ohľaduplnosti. Určite sa nájde veľa cyklistov, ktorý však majú s nami spoločný len bicykel. Ináč nič. Svojou bezohľadnou jazdou potom vrhajú zlé svetlo na ostatných... Všetko však skončilo dobre, šomranie sa dalo vydržať. Počkali sme sa, aby sa skupinka neroztrhla. Vstupujeme do Pavlova. Pekný Pálavský sklípek, ktorý sa nám postavil do cesty hlási STOP. Nárožný dom s názvom nad vstupom - Obecní vinotéka nás radosťou prijal. Dávame sa na ďaľšiu "koštofku" burčiaku. Pristavujú sa pri nás chalani, čo už evidentne "prekoštovali" viac burčiaku ako sa patrí. Jediné, čo ich zaujalo, potom ako nás identifikovali za Slovákov podľa dresov, boli naše bicykle. Hrozne ich zaujalo, že podporujeme českého výrobcu. Ako málo stačilo, aby sme urobili radosť druhému človeku. Tak nazdravie, chlapci, o rok sa možno stretneme u nás a bude to napak. Mali sme za sebou zatiaľ 16 km, ale trojica čo išla z Malaciek na bicykloch už cez 100 kilometrov. Z Pavlova pokračujeme vľavo a dole kopčekom opäť na Dolní Věstonice. Operatívne za pomoci mobilného telefónu sa tu stretávame s Cyklorudom, tentoraz samotárskym slovenským cykloturistom, mojim kamarátom. Tieto miesta sme veru v minulosti prebicyklovali spolu rovnako. Cyklorudo doplnil nádrž aby mal čo večer "koštovať" a pridal sa k našej záhoráckej skupinke. Zistil som totiž, že má chatku v rovnakom kempe ako my! Pri prechádzaní po hrádzi strednej a dolnej nádže nás míňajú autá ako bláznivé. Po pravej strane je kostol, jediná pamiatka na zatopenú dediknu Mušov. Mal šťastie, bol na kopci, preto nebol zatopený. No, šťastie... Zažívame nádherný romantický západ slnka. Zastavujeme a rovnako zastavuje pri nás aj stará škodovka. Vyskakuje z nej vyholený "maník". Čakáme problém, ako to býva vo väčšine prípadov auto-cyklista. Dnes behá po svete veľa zvláštnych ľudí. Všetko to nakoniec vypálilo ináč. Milan, ako sa nám predstavil je aktivista, ktorý sa bojí o budúcnosť tejto oblasti. Páni politici sa totiž rozhodli, že nová diaľnica bude viesť práve cez Novomlýnské nádrže. A práve po ceste kde sa kocháme práve tým západom slnka, práve tým pohľadom na okolitú prírodu. Milanovi sme podpísali sťažnosť, ktorú posiela na Krajský úrad Juhomoravského kraja. Ako to všetko skončí, uvidíme keď sa sem vrátime v budúcnosti. Ale nedávam veľkú nádej podobným aktivistom, peniaze mocných vždy zavážia. V trocha smutnejšej nálade pokračujeme ďalej. Pri odbočke ku kempu sa rozhodujeme, ako stráviť večer. Na prieskum sme sa vydali traja. Bol zameraný na vyhľadanie pivničky/skípku. Podarilo sa, našli sme Vinní sklípek Mušov. Je len čo by kameňom dohodil od nášho prechodného bydliska. Večer sme sa tu preto všetci zišli a dobre sa bavili pri moravskom vínu, burčiaku, ako mal kto chuť.

LOKALITA:PASOHLÁVKY - hrad DĚVIČKY - DOLNÍ VĚSTONICE - PASOHLÁVKY CELKOVÝ ČISTÝ ČAS: 4:59:41 /12:30-23:00/ PREJDENÉ KM: 30.19 MAX RÝCHLOSŤ:52.5 PRIEMERNÁ RÝCHLOSŤ:15.0

---

3. deň - 16. X. 2005-Nedeľa
Pasohlávky - Valtice - LedniceMalacky - Lanžhot -

Ráno vstávame do slnkom zaliatej pláže pri "Veľkej lagúne". Dnešný plán je skombinovaný tak ako sobotný príchod do Pasohlávok s automobilmi. Zbalíme sa mi, zbalíme bicykle na strechy áut. Peknou krajinou sa presúvame do Lednice, tadeto by sa bolo treba vypraviť s bicyklom! V Lednici autá nechávame pri futbalovom štadióne. Vyrážame najprv na prehliadku Lednického zámku a priľahlých záhrad. Presúvame sa len pomaly. V parku je zákaz jazdy na bicykloch. Opäť. V prostredí ako z rozprávky, vľavo a vpravo stromy. Nad hlavami nám vytvárajú spojenú živú farebnú bránu. Jesennú. Paráda. Ako potvrdenie nášho preletu do rozprávky sa pred nami vynára Janův hrad. Kto tu je po prvý krát a ešte nepočul o tejto stavbe, neuverí. Neuverí, že je to umelá zrúcanina. Jeden z výtvorov architektov rodu Lichtenstejnov. Hrad je romantická napodobenina zříceniny starého hradu. Stavbu podle projektu Josepha Hardtmutha započal v roce 1801 Alois I. Josef kníže z Lichtenštejna, ten však v roce 1805 umírá a stavbu dokončuje o tři roky později (1808) jeho o rok mladší bratr - Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna. Janův hrad byl vybudován na okraji Lednicko-valtického areálu u lovecké obory, na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil jako lovecký zámeček - shromaždiště panstva před honem, místo konání posledních lečí, po honech se zde konaly bohaté hostiny, na nichž se vyhlašoval Král honu. Objekt sloužil rovněž jako obydlí pro knížecího hajného. Janův hrad byl původně navržen daleko velkoryseji, ale na přání knížete byl projekt zredukován. Na přelomu 18. a 19. století, v období romantismu, se stalo módou budovat si v parcích tzv. umělé zříceniny - napodobeniny starých rozpadajících se hradů. Většinou šlo pouze o věž s částí zdi (př. Uherčice v okrese Znojmo). Janův hrad je jedinečný svojí velikostí a svým praktickým využíváním. Stavba je v podstatě tvořena čtyřmi nárožními věžemi - každá z nich na jiném půdorysu. Věže jsou ze tří stran spojeny pouze obvodovými zdmi, jež na zevní straně nesou ochozy prvého patra. Čtvrtou stranu nádvoří uzavírá vlastní budova zámečku. V 1. patře se nachází velký Rytířský sál, v němž se konaly hostiny a lovecké slavnosti. Ve věžích pak jsou salonky. Pouze jižní věž má i druhé patro s balkonem, z něhož se dá přejít ochozem druhého patra do věže západní. Třetí patro pak tvoří vyhlídka nahoře na jižní věži. Stavba Janova hradu je zajímavá i tím, že se nachází v podmáčeném terénu s vysokým stavem spodních vod. Proto byly nejprve do země zatlučeny dubové piloty, na nich vytvořen rošt z dubového dřeva a teprve potom se stavěl samotný hrad. Dámské salonky získaly svůj název od toho, že sloužily při hostinách pouze pro dámy. Podle tehdejší etikety se hostiny po honech konaly pouze pro pány - ti pak hodovali v Rytířském sále a dámy byly odsunuty do vedlejších salonků. Zajímavé jsou i krby v nich. Jsou totiž bez komínů. Dříve do krbů zezadu z ochozů vedla dvířka, kterými se do nich vsunula velká porcelánová nádoba plná rozžhaveného dřevěného uhlí, těmi se místnosti temperovaly. Hlavní sál žádné vytápění neměl, pánové ho pri hostině nepotřebovali. Dvě samostatné věže - severní a východní - sloužily v přízemí jako konírna a psinec. V prvních patrech se nacházely odpočinkové salonky pro ty, kteří se během oslavy unavili natolik, že odpočinek potřebovali. Do nádvoří byla vestavěna dřevěná stáj pro vzácného arabského koně knížete. K opékání ulovené zvěře sloužilo na nádvoří osm velkých ohnišť. Na Janově hradě probíhají svatební obřady, které zde organizuje Městský úřad v Podivíně. Každoročně se na Janově hradě koná "Countryfestival". Nádvoří hradu je využíváno pro různé "historické slavnosti, rauty a hostiny. Trávime tu dosť dlhú dobu, neďaleká loďka čaká na hostí, ktorý sa chcú previezť po ramenách Dyje. Na náprotivnom brehu je strom, ktorý si pamätá určite začiatok stavby hradu z roku 1801. Dnes slúži ako najfotogenickejší strom v okolí. Niektorí z našej skupiny majú neskoré raňajky, alebo skorý obed. Kto sa ako dokázal ráno zariadiť. Ja nemám žiadne peniaze, takže som sa venoval foteniu a nie jedeniu. Pretože ako sa poznám, ak by boli peniaze, centrom môjho záujmu by bol čaj so šlahačkou a klobáska. Nádherná modrá obloha dostala na bicykle veľa ďaľších ako my. Pri zrúcanine bolo naozaj rušno. Končiacu sa cyklistickú sezónu pripomínalo len farebné lístie všade naokolo nás a to čo sfarbilo okolité stromy ako maliarova paletu. Čakalo nás však ešte veľa zaujímavých stavieb rodu Lichtenstejnov, preto opúšťame hrad hračku. Cez jedno z miest, kde je cyklocesta spojená s automobilovou zastavujeme a kocháme sa. Kocháme sa vodnou hladinou na ktorej sa vznášajú a vzduchom, v ktorom ladne "plávjú" labute. Rátať sme nerátali, ale do 100 ich bolo najmenej. Krásnym cyklochodníkom po zelenej a žltej značke, akých je tu v celom Lednicko-valtickom areáli dobre značených dosť aj na celodenné blúdenie dostávame sa k Apollónovmu chrámu. Dnes je v rekonštrukcii celé priečelie chrámu. Je obohnaný plotom. Prístup je preto len zo zadnej časti.Našťastie výhľad na Mlýnsky rybník nie je v rekonštrukcii, náhrada za stavbu je preto takáto, prírodná. Aj tak dobre. Lesnou cestou, po ktorej nás vedie Ďábel ze Gbelú - Patrik prichádzame ku súkromnému pozemku, koniarni Nový Dvůr. Koníky sa tu preháňajú, tiež asi súkromné. Preháňame sa aj my, pokračujeme ďalej po červenej značke ku Trom Gráciám. Strom, ktorý si vytrpel najviac v celej Európe už veľmi dnes nevidieť, zarastá ho burina a jeho vlastné odnože. Ku Svätému Hubertovi prichádzame ešte "nabažení" gráciami. Naozaj tu na každom kroku zakopnete o pamiatku, ktorú dali postaviť Lichtenstejni! Vo veľkom štýle pokračujeme vynára sa pred nami Rendezvous. Stavba pripomínajúca víťazný rímsky oblúk. To už sme na skok pred Valticami. Zjazdom vstupujeme na námestie a bránou k Valtickému zámku. Všade je možnosť ochutnávky vína z valtickej oblasti. Aj by sa nám hodilo, troch na zahriatie. Počasie sa totiž behom krátkej chvíle zmenilo na nepoznanie. Oblaky zastreli slnko, začal fúkať studený vietor. Po kátkej prehliadke okolia zámku sa preto vydávame na spiatočnú cestu do Lednice. Cez centrum Valtíc, do kopčeka a odbočkou na Hlohovec sa blíži naša dnešná cyklocesta ku koncu. Ešte si prezeráme Hraniční zámeček a Rybnický zámek. Hop, koľajnice, koniec romantickej cyklocesty po luhoch a hájoch. Lednicko - valtického areálu. Po asfaltke prichádzame ku našim autám v Lednici. Zjeme posledné zásoby na posilnenie po dnešnom dni. Prešli sme o niečo viac ako v sobotu - 35km. Nasadáme do áut a lúčime sa s Moravou cez hraničný prechod Lanžhot/Kúty. Ja idem do Malaciek s Radoslavom. Až sem nás odviezol Jožko. Chvíľu máme spoločnú cestu. Radoslav ma nasmeruje skratkou ku Plaveckému Štvrtku. Ďalej cez Láb a Zohor, už v prítmí prechádzam okolo "smetiskovej hory" pred Devínskou Novou Vsou. Aspoň tak nesvieti do diaľky ako za svetla. Niekoľko kamiónov ma predbehlo aj v nedeľu večer na tejto najrozbitejšej ceste v Bratislave. Tento úsek je naozaj utrpením. Telefonoval Cyklorudo, s ktorým sme sa nevideli od nášho stretnutia pri Pasohlávkach v sobotu večer. Už sedel vo vlaku smer Bratislava. Takže tiež prišiel v poriadku! V lepšej nálade preto pokračujem už za tmy cez Devín domov, do Petržalky. Po novom cyklochodníku, ktorí je súčasťou Petržalského korza sa ide veľmi dobre. Škoda, že aj dva mesiace po otvorení stále akosi nesvietia lampy. Ešte pár dier a som doma. Premrznutý trocha, ale to nevadí. Patrí to k nášmu cyklokoníčku, alebo koňovi?

SUMÁR DÁTUM: 16.OKTÓBER 2005 LOKALITA:LEDNICE - Lednicko-Valtický areál - VALTICE - LEDNICE - BRATISLAVA CELKOVÝ ČISTÝ ČAS: 4:12:09 /09:30-20:00/ PREJDENÉ KM: 80.07 MAX RÝCHLOSŤ:45.5 PRIEMERNÁ RÝCHLOSŤ:19.0

Skončila sa posledná "zahraničná" cyklocesta roku 2005 ktorú usporiadal SCK Záhorák Malacky. Každý si prišiel na svoje. Kto si chcel zvýšiť počet kilometrov prejdených za rok, mal možnosť. Kto si chcel oddýchnuť pri nenáročnom bicyklovaní v náročnom prostredí, čo sa množstva pamiatok týka, mal možnosť. Kto si chcel "vychutnať" čas burčiaku a vôní jesene, mal rovnako šancu. Všetci sme sa však opäť trocha viac spoznali, čo je taktiež cieľ týchto cyklostretnutí. A keď prejdeme zaujímavé miesta a máme príjemné počasie, čo viac si priať od takto stráveného víkendu!

REKAPITULÁCIA TRASY: SPOLU 180 KM

1. deň - piatok 14. X. 2005 - Leváre to "istia"! 69 km

Bratislava, Petržalaka -Dúbravka - Devín - Devínska Nová Ves - Devínske Jazero - Zohor - Malacky - Veľké Leváre

2. deň - Sobota 15. X. 2005 - Ta Jižní Morava, krásna zem. 30 km

Veľké Leváre - presun autom do obce Pasohlávky/100km/ - Mušov - Strachotín - Dolní Věstonice - Dívčí hrady (Děvičky) - Pavlov - Dolní Věstonice - Mušov - Pasohlávky (ATC Merkur)

3. deň - nedeľa 16. X 2005 - Lichtenstejne, Lichtenstejne co z Vás jenom z/bude? 80 km

Pasohlávky (ATC Merkur) - presun autom do Lednice30km/ - Nový Dvůr - Valtice - Hlohovec - Lednice /30km/- presun autom do Malaciek /100km/- Plavecký Štvrtok - Láb - Zohor - Devínske Jazero - Devínska Nová Ves - Devín - Dúbravka - Bratislava, Petržalaka

P.S. : Otázka na záver. Je TA Lednice alebo TIE Lednice? Odpoveď nasleduje nabudúce, možno :-)

Text a foto: Ľuboš Horňák
lubo.hornak@gmail.com
www.nitovka.szm.com
www.sckzahorak.szm.sk